Koření vanilka
Vanilka je nejpoužívanější koření v kuchyni. Vanilka má intenzivní aroma. Používá se jako přísady do různých buchet, sladkého pečiva, pudinků, krémů, vánočního cukrový, zmrzliny a mnoho dalšího. Vanilkou můžete ochucovat i nealkoholické a alkoholické nápoje.
Vanilka je vlastně vanilovník je to orchidej, hojně se pěstuje v tropických oblastech. Rostlina má liánovité stonky, dlouhé až 20 metrů. Květy vyrůstají v hroznech. Plod těchto hroznů je tobolka nebo-li lusk, který obsahuje semena. Barva těchto hroznů je zelená.
Vanilka se pěstuje na plantážích, nebo ve volné přírodě. Rostliny se rozmnožují řízkováním. Dělníci na plantážích rostliny uměle opilují, a zároveň usměrňují jejich růst, nejdéle do výšky 2 metrů. Vanilovník začíná plodit až ve 3 roce. Nejlepší pro sklizeň jsou rostliny pěti až osmileté. Po opylení květu začíná dozrávání semeníku v tobolku cca 6 měsíců. Tobolky se sklízí před dozráním. Dozrálé tobolky pukají a ztrácí své aroma. Vanilovník se zpracovává dvěma způsoby. Mokrý způsob spočívá v půlminutovém spaření v horké vodě a jeho následné rychlé sušení a uložení na slunce. Po zapaření se dosuší a nechají se zrát až 9 měsíců. Suchý způsob spočívá v sušení na slunci a pocení v polostínu přibližně týden.
Přírodní vanilka je velice náročná na zpracování a na pěstování. Vše se dělá ručně, to se ukáže i na ceně.
Vanilka je původem z Mexika. Znali ji již staří Aztékové. Používali ji k dochucování pokrmů, ale i v léčitelství. Věřili, že povzbuzuje organismus a srdeční činnost, snižuje agresi. Do Evropy se vanilka začala dovážet až od 16. století a stala se velmi oblíbením ochucovadlem.
Významní producenty vanilky můžeme zařadit Madagaskar, Indonésie, Srí Lanka, Tahiti.
Co obsahuje vanilkový lusk
Vanilkový lusk obsahuje nejcennější část a to je dřeň s černými zrníčky. Dále obsahuje aromatický fenolický aldehyd vanilin, způsobuje příjemnou vůni a sladkou chuť vanilky. Přírodní vanilkový lusk je příliš drahý, proto se začala vyrábět jeho syntetická náhražka. Je méně lahodný a má ostřejší chuť. Jako vhodnější náhražku začali vyrábět v polovině 20 století – derivát etylvanilin.